Historie

Historie MHD v Mariánských Lázních se začala psát dne 12. května roku 1902, kdy poprvé do ulic lázeňského města vyjely tramvaje. Podobně jako v několika dalších městech (např. Jihlava nebo Olomouc) byla důvodem vzniku tramvajové dopravy železnice, respektive nádraží, které je situováno vcelku daleko od centra města. Mariánské Lázně byly železnicí s okolním světem spojeny v roce 1872. Od té doby jezdily od železniční stanice do středu města hotelové omnibusy, které však kapacitně příliš nevyhovovaly. Proto se často diskutovalo o zavedení koňské nebo parní tramvaje. Na přelomu 19. a 20. století byla městskou radou vybrána nabídka budapešťské společnosti Ganz, která počítala s výstavbou elektrické tramvaje. Provoz byl zahájen na jednokolejné tramvajové trati o rozchodu 1000 m. Délka tratě byla necelých 2,5 km a nacházely se na ní tři výhybny. Tramvajová vozovna byla vystavěna poblíž železničního nádraží. Mariánskolázeňská pouliční dráha měla rovněž jedno (později dvě) prvenství: jako jediná v Česku vystoupala do nadmořské výšky více než 600 m a navíc po ukončení provozu tramvají v Českém Těšíně šlo o nejmenší tramvajový provoz v tehdejším státě. V období První republiky bylo plánováno prodloužení tratě, ale nakonec k tomu již nedošlo. Po skončení 2. světové války, bylo rozhodnuto, že tramvaje v Mariánských Lázních nahradí trolejbusy. Tramvajový provoz byl ukončen 26. dubna 1952. O den později již vyjely do ulic města trolejbusy. Na zahájení provozu tramvají byly dodány čtyři malé motorové a dva otevřené vlečné vozy (Ganz Budapešť). V roce 1903 byl vozový park doplněn o dva velké motorové a dva otevřené vlečné vozy (Ringhoffer Praha). Poslední rozšíření vozového parku se konalo v roce 1931, kdy byly dodány dva moderní motorové vozy z vagónky Česká Lípa.

Provoz trolejbusů byl zahájen na jediné trati vedoucí od nádraží až ke Goetheovu náměstí (tehdy Gottwaldovu), které leží v centru města. U nádraží byla trať zakončena blokovou smyčkou. Nová trolejbusová trať tak téměř kopírovala původní tramvajovou. Novinkou a víceméně i důvodem výstavby trolejbusové sítě však bylo prodloužení přímo do centra lázeňské čtvrti. O rok později, 30. dubna 1953 se otevřel pro veřejnost i nový úsek k Lesnímu prameni, zatím však pouze pro příležitostnou dopravu rekreantů do lázeňských zotavoven. Rozšíření trolejbusové sítě došlo v roce 1962, kdy byl zahájen provoz na trati do Úšovic. První smyčka na této nové trati vznikla za dnešní zastávkou Kovárna. Nedaleko vznikla i nová trolejbusová vozovna, k níž byla později posunuta i smyčka. Poslední úsek, k Antoníčkovu prameni, byl zprovozněn v roce 1973. Úšovická linka také začala pravidelně využívat trolejbusovou trať k Lesnímu prameni. Na přelomu 60. a 70. let nastal rozmach městských autobusových linek, které spojily s městem jak okolní sídelní celky (Velká Hleďsebe a Klimentov, Hamrníky, Zádub-Závišín), tak zajímavé turistické cíle (hotel Krakonoš, penzion Nimrod). V 80. letech byla přebudována trolejbusová trať u nádraží a prodloužena do nedalekého sídliště Panská Pole. O další čtyři roky později se postavila dlouhá trať do Klimentova a Velké Hleďsebe, ukončená velkou smyčkou vedoucí právě oběma obcemi. V roce 1977 byl zrušen úsek k Lesnímu prameni, avšak v roce 1986 byl opět obnoven, aby v roce 1994 byl definitivně zrušen. Provoz trolejbusů zahajovaly vozy 7 Tr. V 80. letech byla započata obnova vozy 14 Tr. V roce 2005 byly zakoupeny dva vozy 24 Tr, které o rok později následovalo dalších pět vozů.

Zdroj: wikipedia.cz