Výrobce: SOR Libchavy, Česká republika

Označení: NB 12 City

Typ vozu: nízkopodlažní

Délka vozu: 12 180 mm

Motor: Iveco Tector F4AE3682E (194 kW, 1 000 Nm)

Převodovka: ZF Ecomat 6HP 504C (automatická, 6+1)

Obsaditelnost: 102 osob (26 k sezení, 76 ke stání)

Technický náhres (www.sor.cz)

Autobus SOR NB 12 je dvounápravový, v základní verzi čtyřdveřový nízkopodlažní autobus. Jak je již u tohoto výrobce zvykem, je možné vůz variabilně dodávat ve třídveřové (příměstské) či dvoudveřové (meziměstské) verzi. Ruční nájezdová rampa pro invalidní cestující je situována ve třetích dveřích. Sedačky pro cestující jsou umístěny klasicky po "sorácku", tedy kromě klasicky příčně umístěných sedaček jsou přední polovině vozu umístěny sedačky i podélně, z nichž některé jsou sklopné. V zadní polovině vozu je klasické umístění sedaček 2+2. Za posledními dveřmi je v pravé části umístěna trojice sedaček. Levou část zabírá vybavení vozidla. Obě bočnice jsou z větší části prosklené. Díky tomu interiér působí příjemně vzdušně a opticky působí prostornější. Větrání vozidla zajišťují vyklápěcí okénka umístěná v horní polovině bočních skel.

Model NB 12 představila východočeská firma SOR již v roce 2006. Představený autobus designově vycházel z částečně nízkopodlažního modelu BN 12. I po oficiálním představení na tomto modelu dále firma SOR pracovala a výsledkem je provedený facelift, který se dotkl hlavně čela autobusu. Podle současného trendu v pojmenovávání vozidel, bylo k původnímu názvu připojen ještě obchodní název City. První výrazný úspěch slavila firma SOR s tímto autobusem ve výběrovém řízení na dodávku několika stovek autobusů pro Prahu. Díky vítězství v této soutěži dodá do Prahy v průběhu několika let přes 600 vozidel standardní a kloubové verze (NB 18 City). První testovací autobus (který je zatím majetkem výrobce) najíždí po Praze své první kilometry s cestujícími. Po provedení požadovaných změn ze strany objednavatele se započne sériová výroba.

Jak jsem vypozoroval, tak tento autobus zaujme na první pohled téměř každého cestujícího a to i přesto, že se Pražané s autobusy této značky již nějakou dobu setkávají. Patrně za to může, dle mého názoru, velice slušivý design v kombinaci s výrazným nátěrem. Vzhled interiéru působí také příjemně, jak jsem se již zmínil, mohou za to hlavně velké prosklené plochy v bočnicích vozu. Barevně je vnitřek dobře sladěn a ke žlutým tyčím ladí i žlutě zvýrazněné plochy na podlaze vozidla (lehce vzedmutý přechod zadní nápravy a zadní schod k zadním vyvýšeným sedačkám) Rozvržení interiéru, hlavně tedy sedaček vychází z předchozího modelu BN 12. Osobně se domnívám, že toto je největší slabina autobusu. Rozmístění sedaček v přední části mi přijde jako když bylo prováděno způsobem, kde je zrovna volno. Asi jako nejhůře vyřešená se mi jeví část mezi druhými a třetími dveřmi. Tato část by se dala nazvat jako jeviště a hlediště. U pravé strany se nachází dvojice podélně umístěných sedaček na vyvýšeném stupni a naproti na levé straně je umístěna pětice sklopných sedaček. Plocha mezi nimi slouží jako plošina pro invalidní vozíky nebo kočárky. V případě, že jsou všechny sklopné sedačky sklopeny, tak je vše celkem bez problémů, ale pokud jsou v plně obsazeném autobusu tyto sedačky obsazeny, tak pak v tomto místě je zhoršená průchodnost vozidlem. Osobně se domnívám, že zredukováním počtu těchto sklopných sedaček na dvě, by tomuto prostoru jednoznačně prospělo. Všechny příčně umístěné sedačky jsou umístěny tak, aby pro sedící cestujícího byl zajištěn dostatečný prostor pro nohy (a to i u trojice zadních sedaček, kde podle pohledu moc místa pro nohy k dispozici není). Čtveřice dveří by měla zajistit zkrácení doby staničení v zastávkách s vysokým počtem cestujicích. Díky čtveřici dveří není problém se z autobusu rychle dostat z jakéhokoliv místa, což je občas slabina v obdobných autobusech jiných výrobců.  Všechny dveře jsou dvoukřídlé otevírající se dovnitř (čímž odpadá možnost střetu dveře vs. cestující na zastávce při otevírání) a jsou vybaveny poptávkovým otevíráním dveří, které reaguje velice citlivě. Pražané sice na tlačítka na dveře v autobusech moc navyklí nejsou, ale jistě se brzy naučí, protože u čtyřdveřového autobusu je to dle mého mínění užitečný doplněk..

Jízdní vlastnosti vozidla jsou obdobné jako u předchozího modelu BN 12. Akcelerace je podobná jako u podobných modelů jiných výrobců. Brzdy jsou velmi citlivé, což ve spojení se špatně seřízeným retardérem, který při podřazení občas škubnul, má za následek nepříjemné poskočení celého autobusu. Z délky vozidla pak pramení další nedostatek - potřeba většího poloměru při zatáčení. Ten aktuální situace ne vždy dovoluje a tak řidiči musí ohnout vůz plným rejdem, což není ve většině případů pro komfort cestujících to nejlepší. Dalším velkým mínusem je rachtání interiéru při jízdě po nerovném povrchu. Po pražské dlažbě se opravdu klepe 99 % vnitřního vybavení autobusu včetně zvukových efektů. To by asi u nového vozu být nemělo.

Největší nevýhodou autobusu SOR NB 12 je dle mého názoru řešení interiéru hlavně rozmístění sedaček. V tomto ohledu je SOR, například ve srovnání se Citelisem, pozadu. Jako největší plus je pro mě dostatečný prostor pro nohy u sedících cestujících a celkový venkovní design vozidla. Srovnám-li model NB 12 s jeho předchůdcem BN 12, pak nový model jednoznačně vítězí. Pokud bych ho srovnal se Citelisem, Soalrisem nebo Citarem, asi bych NB 12 zařadil až na poslední místo.

Text a foto: Tonda JEŽEK   7. 4. 2009